EKO Logistics: nekonečné možnosti v odpadech

„Recyklace kovů má i jiný než environmetální dopad. Je to rovněž úcta ke všem lidem v dolech a hutích, kteří tam tvrdě pracovali, často s nasazením vlastního života,“ říká hned na začátku rozhovoru Michal Kecl, specialista na elektro ze společnosti EKO Logistics s.r.o., české firmy s českým vlastnictvím zabývající se zpracováním kovového odpadu, elektronických zařízení, odpadu z oblasti energetiky a kvalitních ocelí. Jeden z provozů firmy se nachází v Kolíně, v těsném sousedství vlakového nádraží, druhý je v Týnci nad Labem. Jako sběrné místo a koncový zpracovatel elektroodpadů spolupracuje s kolektivním systémem REMA od roku 2015.

Vaše firma měla obrat v poslední hospodářském roce jeden a půl miliardy korun, zpracovali jste na 90 tisíc tun odpadu. Co Vás odlišuje od jiných, podobně zaměřených firem?

Ve zpracování nerez oceli a legovaných materiálů jsme market leaderem českého trhu, na lokální úrovni jsme velice silným hráčem v kovových výrobních odpadech. To, co nás odlišuje, je logistika celého procesu. Ostatně, toto slovo máme i v názvu společnosti. Výhodná poloha našich provozoven umožňuje kvalitní a rychlou dopravu materiálů po silnici i železnici. Díky moderní technice jsme schopni bez problémů nakládat a vykládat silniční nákladní vozidla, včetně námořních kontejnerů, i železniční soupravy. Kolínský EUROyard je vybaven dvěma kolejemi železniční vlečky. Máme vlastní flotilu nákladních aut a dodávek a samozřejmě také využíváme služeb externích přepravců.

Která z vašich provozoven je významnější?

Měření nerezu spektrometrem. Foto: EKO Logistics

Významné jsou obě dvě, ale mají jiná zaměření. V Kolíně provádíme hlavně ty „větší věci“ jako lisování a stříhání železa, drcení elektromotorů, rozvodných skříní a jiných Cu/Al/Fe rafinačních materiálů. V Týnci zpracováváme použité a vyřazené transformátory a jiné vyřazené technologie a technologické celky energetických zařízení, potravinářského a chemického průmyslu, dopravní infrastruktury, těžebního průmyslu, manipulační techniky, datacenter, chladících průmyslových zařízení, telekomunikačních stožárů a další. Samozřejmostí je zpracování nebezpečných odpadů – ty můžeme zpracovávat v Kolíně i v Týnci, provoz v Týnci je rozlohou i tunami o poznání menší než v Kolíně. Týnecká provozovna je uzpůsobena pro objemově menší zákazníky a zabývá se převážně výkupem a zpracováním komplexnějších kovových odpadů a elektroodpadů. Obě provozovny jsou vybaveny moderními drtícími a separačními technologiemi, jež jsou neustále obnovovány a vylepšovány, klademe maximální důraz na efektivitu. Plochy, budovy i strojní zařízení jsme pořídili bez dotací, myslíme si, že dotace do soukromých firem mohou pokřivovat odvětví, firmy se snaží vyhovět jen kritériím dotací a často tak dělají neefektivní kroky. Tomu jsme se chtěli vyhnout.

Jaké technologie v rámci recyklace elektroodpadů používáte?

Recyklace elektroodpadu je velice komplexní záležitostí. Obecně v rámci zpracování odpadů je vůbec nejsložitější. V elektroodpadech totiž kromě kovů, kdy tam najdete téměř celou periodickou soustavu, najdete i plasty, kterých je dlouhá řada druhů, pak sklo, dřevo a papír. Navíc, zpracování některých komodit je vyloženě sezónní. Některé materiály jsou žádanější v zimě a u některých je to zase naopak v létě. Některé materiály se lépe zpracovávají, když jsou pěkně promrzlé. Například guma – ta, když v zimě zkřehne, chová se jinak, než když ji meleme v létě a praží na ni slunce. Není to jednoduché, musíte plánovat hodně dopředu. Z technologií obecně máme agregáty na lisování a stříhání kovů, několik druhů strojů na drcení a separaci, máme přístroje na kontrolu radioaktivity nebo váhy od gramové až po silniční a vagónovou. Zřídili jsme si i vlastní malou materiálovou laboratoř na analýzu vstupních materiálů.

Kolik máte drtičů elektroodpadu a na jakých principech funguje drtící separační linka?

Drtiče máme různé. Kladivový mlýn a rotační čelisťový mlýn, dále segmentový a řetězový mlýn. Některé jsou na to, aby z velkého elektra udělaly menší kusy, v dalším kroku je ty menší drtiče semelou na ještě menší frakci. Mezi tím se provede částečná separace. Něco se dá dělat i ručně, něco magneticky, něco se dělá elektromagnetickými vířivými proudy nebo vibračně, podle hustoty. Je to naše know-how, musíte přesně vědět kdy a které postupy použít, a v jakých krocích.

Jaké komodity jsou na výstupu z recyklačního procesu?

V prvé řadě musím zdůraznit, že v rámci recyklace se vždycky musíme ptát, jaký výstup náš koncový zpracovatel, například huť nebo rafinerie, požaduje. Co se jim hodí a co vůbec umí a chtějí zpracovat, a na to se snažíme nastavit naše zpracování. Pokud máme vytřízené konkrétní, čisté materiály nebo přesné slitiny, je to ideální. Čistota materiálů se netýká pouze kovů, ale i plastů. Proto když někdo vyrobí produkt s nestandardní povrchovou úpravou, nebo pokud obsahuje nestandardní slitinu či smíchané druhy plastů, recyklační byznys s tím pak má obrovské problémy. Ve výsledku mohou tyto materiály znehodnotit celý výstup. Proto musíme rozumět všem materiálům, co nám projdou rukama, musíme si neustále rozšiřovat své znalosti. Pomocí vlastní či externí laboratoře a ručních spektrometrů jsme schopni analyzovat složení jednotlivých druhů materiálů a na základě toho určit jejich cenu. Co se týče výstupu jednotlivých komodit, jde převážně o lisované, stříhané nebo lisované železo, hliník, měď, mosaz, bronz, tištěné spoje, resp. materiály s drahými kovy. Jak jsem již říkal, jsou to i dnes téměř nechtěné plasty, dřevo, sklo a papír.

Spolupracujete v rámci recyklačního byznysu i se zahraničními partnery?

Rozhodně, a to na základě přeshraniční přepravy odpadů určených k využití, které jsou na tzv. Green listu. Bez této možnosti bychom se dnes už ani neobešli. I kdybychom mohli, nemůžeme dělat úplně všechno. Vy, jako firma víte, že daný materiál můžete zpracovat, ale zrovna na něj nemáte kapacitu. Nebo toho materiálu k recyklaci není takové množství, aby se vyplatil zpracovat v malém. Pokud vám zahraniční partner, který je oprávněný daný materiál zpracovávat, nabídne dobrou cenu, obchod je uzavřen. Například v rámci počítačové mechaniky CD, DVD nebo třeba Ni-MH baterií.

Dostávají se k vám i nějaké zajímavé věci?

Recyklují se samozřejmě i desky plošných spojů. Foto: ilustr.

Česká republika je hodně silná v automobilovém průmyslu, proto u nás recyklujeme i výrobní odpady z automotive. Nejen odpady, setkáváme se i s tím, co se ještě ani nedostalo na trh. Přicházejí první prototypy, nebo různé zkušební várky. My tak máme šanci vidět, kam se celá technologie posouvá, jak se mění obsahy kovů, plastů apod. Oproti minulosti jsou v této oblasti i věci, které tam dříve nebyly. V autech už není jenom obyčejná řídící jednotka, je tam palubní počítač, který dnes musí obsluhovat displeje, přehrávat media, obsluhovat navigaci. A to vše, když doslouží, musíme umět ekologicky zpracovat. Končí u nás i technologie mobilních operátorů. Recyklujeme to, co už opravdu dosloužilo, například 10, 15, 20, ale i 30 let staré technologie. Stejně tak ale i ty současné věci, které jsou vyřazeny v rámci reklamací, nebo dokonce přímo z výroby.

Na závěr se zeptám na téma „ekodesign“. Protože právě vy, firmy recyklačního průmyslu, se s výrobkem setkáváte na konci jeho životního cyklu.

Drtivá většina výrobců, kteří jsou odpovědnými subjekty za budoucí nakládání s vysloužilým výrobkem už od jeho vzniku, ekodesign nebere na zřetel. V této věci použiji příměr – dnes máme všichni rádi filmy a hry 3D, 4DX a podobně. 2D už moc nefrčí. Stejně tak je to u recyklace – máme rádi recyklační kruh, šipečky, trojúhelníčky cirkulující směrem dokola… Ale to vše je v rámci recyklace pouhý 2D pohled. Musíte si to představit v modelu 3D. Ve skutečnosti je to totiž trychtýř, nahoře cirkulují hodnotné, čisté materiály a čím více jsou znečištěné, anebo v případě, že jde o slitinu, klesají níž. Když materiál recyklujete, snažíte se ho držet co nejvíc nahoře. K tomu, aby se otočil dokola a nespadl trychtýřem úplně dolů, mu musíte dodat nějakou energii. Čím je výš, tím je recyklace snazší a materiál si drží hodnotu. Když bude něčím znečištěný nebo když to bude nějaká divná slitina či kombinace, tak už musíte dodat mnoho energie, aby látka zůstala pro lidstvo materiálově zachráněná, tzn. zrecyklovaná, a aby šlo ještě v rámci toho trychtýře otočky opakovat.

Když se vrátím zpět k ekodesignu, právě povrchová úprava materiálu, kdy je jednou pocínovaný, pak poniklovaný, nebo postříbřený, nebo jsou různě smíchané druhy plastů nebo neoddělitelné plasty, či výrobce používá různé rozměry a typy šroubků v rámci jednoho výrobku, pak tyto materiály padají trychtýřem rovnou dolů, nebo spirálou udělá maximálně jednu nebo dvě otočky. No a dole pod tím trychtýřem je „peklo“, tedy materiály nerecyklovatelné, které lidstvo může v lepším případě eneregeticky využít = spálit, nebo je vyhodí na skládku. Ten 2D obrázek šipek dokola je utopie, něco jako perpetuum mobile. To peklo je pro recyklační firmu, která chce vydělávat svým byznysem, ztráta. Pro všechny recyklační firmy primárně platí heslo „zrecykluj to a vyděláš“. Na závěr si dovolím malý komentář. Gólem, který jsme si my sami v elektroodpadech vstřelili do vlastní brány, je mylná představa, že recyklujeme, když posíláme plasty do Číny… Ale tato problematika by vydala na další samostatný článek.

Děkujeme za rozhovor.

Tým REMA

Nahoru