Každý z nás je odpovědný za svoji uhlíkovou stopu, tedy i za svoji spotřebu

Klimatická neutralita, bez uhlíková Evropa, emisní rovnováha. Tyto a další pojmy jsou v procesu přemýšlení a následných reálných kroků k ochraně životního prostředí a planety v posledních obdobích mimořádně diskutovanými. Podle Evropské agentury pro životní prostředí je Evropská unie hned po Číně a USA třetím největším producentem skleníkových plynů na světě. Energetický sektor byl v roce 2017 odpovědný za téměř 81 % emisí skleníkových plynů v EU. Evropská komise, i právě proto, v půli července 2021 předložila dvanáct legislativních iniciativ z nichž osm je aktualizací stávajících zákonů, prosazujících politiku EU v oblasti klimatu, energetiky, využívání půdy, dopravy a daní s cílem snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Dosažení těchto limitů emisí v příštím desetiletí je zásadní pro to, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě a aby se evropská Zelená dohoda z prosince 2019 stala realitou. Komise představila legislativní nástroje k dosažení cílů dohodnutých v evropském zákoně o klimatu k zásadní transformaci evropské ekonomiky a společnosti.

David Vandrovec, CEO společností REMA

Společné úsilí a předložená opatření ke zmírnění dopadů jsou samozřejmě klíčová a nezbytná, protože změna klimatu ovlivňuje všechny země EU. Avšak „environmentální spravedlnost“, kdy budou „znečišťovatelé“ odpovídat za své emise, ale neznamená pouze odpovědnost společnosti jako celku, důležité je si stále připomínat i faktickou a konečnou odpovědnost každého jedince, která může mít a má zcela zásadní úlohu při změně celkového pohledu na ochranu životního prostředí a klimatu. Kde tedy začíná a kde končí odpovědnost společnosti při ochraně životního prostředí a klimatu? Odpověď je jednoduchá a v zásadě jde o rovnici: přesně tam, kde začíná a kde končí veškeré úsilí, snaha a možnosti jedince chránit své jedinečné místo na planetě. Každý z nás je tak odpovědný za svoji uhlíkovou stopu, tedy i za svoji spotřebu. A pokud nezačneme hned dnes promítat prvky odpovědnosti a udržitelnosti do našich každodenních činností, a jestli tuto odpovědnost nezačneme vyžadovat i od svého okolí, zítra již může být pozdě a uhlíkovou stopu se nám snížit nepodaří.

Všichni moc dobře víme nebo alespoň tušíme, že ekologie není zadarmo, proto nastavení jasných principů a pravidel pro odpovědné chování vůči životnímu prostředí a klimatu, kdy hodnocení dopadů předchází ekonomickému hodnocení, a to zejména formou etického a legislativního nastavení, je vysoce důležitou součástí celého procesu. V prvé řadě je třeba nastavit a zaručit dlouhodobé rovné fungování tržního prostředí tak, aby finanční zajištění ochrany životního prostředí nepodléhalo privátním ekonomickým zájmům, ale naopak aby podpořilo maximální efektivitu ochrany klimatu a zachování životního prostředí budoucím generacím. Dále je zapotřebí prostřednictvím uvědomění si vlastní spotřeby a její skutečné potřebnosti nastavit vhodnou úroveň využívání jakýchkoli zdrojů a tím zacílit na předcházení vzniku odpadů a odpadních výrobků. Pokud již ke spotřebě dojde bude zapotřebí zintenzivnit sběr odpadních výrobků a všech ostatních odpadů, včetně komunálních, novými inovativními způsoby, jelikož současně využívané jsou nebo se již velmi blíží k limitům svých aktuálních výkonností. Musíme také nastavit vhodné prostředí pro zabezpečování dostatečného využívání efektivní recyklace a zpřístupnění druhotné suroviny jako podstatného zdroje pro další výrobu. V rámci budování tohoto prostředí je třeba věnovat klíčovou pozornost stimulaci poptávky využití druhotné suroviny a výrobků z nic vyrobených, a to nejen u výrobců, ale zejména v jejich spotřebě, tedy u nás všech. V neposlední řadě je třeba se více zaměřit na vzdělávání a výchovu, kdy bude třeba dále zefektivnit procesy vzdělávání a cílevědomě a systematicky působit na klíčové oblasti naší společnosti s cílem vštěpovat jim potřebné, ne-li nutné, znalosti, zkušenosti, a hlavně návyky ve prospěch životního prostředí. Tím bude možné formovat i správné způsoby chování a postupně tak začleňovat aspekty klimatu a životního prostředí do všech oblastí našich životů. Nově budované etické přístupy a chování každého z nás se tak budou moci stát jedním z hlavních pilířů našeho žití.

Oběhové hospodářství budoucnosti je systémem, ve kterém jsou ekologické zájmy předřazeny zájmům ekonomickým, přičemž odpovědnost každého z nás se tak bezesporu stává odpovědí, jak zajistit vyvážené financování ochrany životního prostředí.

David Vandrovec, CEO společností REMA

Zdroj: Rozhovor vyšel v zářijovém čísle časopisu Odpadové fórum.

Nahoru