Plány pro zelenější Evropu za bilion eur: Snižování emisí a chytřejší využívání surovin

Nulové množství emisí skleníkových plynů v Evropě do roku 2050. Taková je představa Evropského parlamentu, na jehož půdě poslanci schválili 15. ledna 2020 tzv. Zelenou dohodu pro Evropu (The European Green Deal). Díky opatřením, která jsou součástí prvotního plánu klíčových politik, by mělo dojít k výraznému snížení emisí a velkým investicím do špičkového výzkumu a inovací na ochranu přírodního prostředí evropského kontinentu. Navržená opatření se týkají řady oblastí od energetiky přes automobilový průmysl až po zemědělství. Z aktuálního pohledu nově chystané odpadové legislativy ČR se tak mimo jiné znovu otevírá důležité téma nástrojů na podporu recyklace, rovněž téma ekodesignu a s tím souvisejícími úsporami emisí.

David Vandrovec, generální ředitel společností REMA

„Součástí ekodesignu je důkladné přemýšlení nad jednotlivými fázemi života výrobku. Od získání a zpracování výchozích surovin až ke konečnému odstranění, resp. recyklaci, po ukončení jeho použitelnosti. K tomuto myšlení však doposud nebyli výrobci nejen v ČR efektivně motivováni,“ vysvětluje David Vandrovec, generální ředitel společností REMA, které v tuzemsku zajišťují zpětný odběr a recyklaci elektrozařízení, baterií a akumulátorů a solárních panelů. Zároveň dodává, že nástrojů na vyšší úroveň ekodesignu je hned několik – od samotného principu oběhového hospodářství, přes legislativně technické principy, jako např. ekomodulace, až po rozšířenou odpovědnost výrobce, kde odpovědným subjektem za budoucí nakládání s vysloužilým výrobkem je právě jeho výrobce. „Vysloužilé elektrospotřebiče by proto již ve fázi svého vývoje neměly být vnímány jako pouhý odpad, ale jako významný budoucí zdroj surovin,“ zdůrazňuje Vandrovec.

Udržitelnější a ekologičtější hospodářství

Z dat EU vyplývá, že evropský průmysl využívá pouze 12 % recyklovaných materiálů. Jedním z cílů Zelené dohody je proto mimo jiné podpora inovací ve vývoji recyklačního průmyslu. Podle navrhované dohody je proto třeba v praxi rozšířit principy cirkulární ekonomiky a snížit množství celkově generovaného odpadu. Spotřebitelům budou nabízeny udržitelnější výrobky, které budou koncipovány tak, aby byly opravitelné, měly dlouhou životnost, byly z recyklovaných materiálů a snadno recyklovatelné a zároveň spotřebovávaly méně energie. To pomůže snížit náklady po celou dobu jejich životnosti. Přechod na větší míru oběhového hospodářství a růst trhu s druhotnými surovinami by navíc měl snížit závislost průmyslu na kritických surovinách a zvýšit úroveň surovinové soběstačnosti Evropy.

To potvrzuje i Vandrovec, podle kterého suroviny a jejich zdroje nejsou ani levné, ani nekonečné. „Poptávka po surovinách neustále roste. Je tak v našem zájmu šetrněji nakládat s těmi, které jsme již získali. Navíc získávání a zpracovávání surovin sebou přináší negativní dopady na životní prostředí včetně emisí skleníkových plynů. Chytřejší využívání recyklovaného materiálu tak může tyto dopady pozitivně zmírnit,“ doplňuje.

Celkově chce Evropská unie v průběhu deseti let pro ochranu klimatu vynaložit 1 bilion EUR, což je v přepočtu více než 25 bilionů Kč. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová rozpočet okomentovala s tím, že náklady nutné na transformaci budou velké, ale náklady související s nečinností by byly mnohem větší.

Podpora recyklace a využívání druhotných surovin v ČR

Hlavním cílem vznikající nové národní odpadové legislativy, která by měla být dokončena do začátku července 2020, by mělo být nastavení dosažitelných, trvale udržitelných, environmentálně příznivých a plně protržních principů v rámci oběhového hospodářství České republiky. To vše v souladu a harmonii s legislativou Evropské unie.

Podle Vandrovce však aktuální návrh odpadové legislativy tomuto cíli prozatím bohužel neodpovídá. „Nástroje a motivační prvky pro podporu recyklace a použití recyklátu jako druhotné suroviny v návrhu legislativy bohužel zcela chybí. Nově navržené zákony sice nepochybně zajistí odklon odpadů ze skládek, což je jedním z nově definovaných cílů, nicméně je to jen jeden malý krok z celé dlouhé cesty, kterou musíme ujít. V předložených návrzích neexistuje jediný nástroj, který by tyto odpady přiklonil k recyklaci a zajistil jak její faktické provedení, tak následné uplatnění recyklovaného materiálu – druhotné suroviny, na trhu,“ konstatuje s tím, že logicky pak ekonomicky nejpřijatelnější cestou, a to nejen pro obce, bude odpady energeticky využít. „A to ve shodě se snižováním emisí skleníkových plynů a s cíli, aby Evropa byla do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním světadílem, rozhodně není,“ namítá.

Vandrovec je však optimista. „Věřím, že se ještě podaří vše upravit tak, aby vznikly kvalitně nastavené národní legislativní předpisy v přijatelném rozsahu, s co nejnižší mírou vnitřní komplikovanosti a které budou následně efektivně vymahatelné. Je mnoho rozjednaných oblastí, které se do legislativy mohou promítnout a poslední slovo neřekla ani Evropská unie,“ uzavírá David Vandrovec.

 

Nahoru