Každá dobrá myšlenka má tendenci se dřív nebo později změnit v něčí osobní prospěch. Konkurence je proto nezbytná, říká David Vandrovec z kolektivního systému REMA

Po srpnové nejistotě, kdy některé sběrné dvory na základě nepřesných informací přestaly dočasně k recyklaci přijímat vysloužilá elektrozařízení určité značky, se situace vrátila do původního stavu. Lidé mohou vysloužilé televizory a monitory všech značek nadále odevzdávat bez omezení tam, kam byli dosud zvyklí. Zpětný odběr elektrozařízení zůstává pro občany bez problémů a bez jakýchkoliv změn. Sběr v srpnu vyloučených elektrozařízení zajišťuje kolektivní systém REMA, který navíc podle vyjádření generálního ředitele společností REMA Davida Vandrovce nově od října plošně navyšuje v reakci na nastalou situaci finanční příspěvek na provoz sběrného místa za každý kilogram svezeného elektrozařízení.

David Vandrovec, CEO společností REMA

Může kolektivní systém sběrným dvorům nařizovat, jakou značku mohou občané odevzdávat a jakou ne? Vždyť spotřebitelé si za ekologicky šetrnou likvidaci elektra, co dosloužilo, zaplatili již při jeho koupi formou recyklačního poplatku.  

Pokud bychom přistoupili na srpnovou myšlenku konkurenčního kolektivního systému Asekol třídit a svážet vysloužilé elektro podle značek, mohlo by se stát, že se nám najednou začnou televize a monitory nebo později možná i jiné druhy a značky elektrozařízení válet někde v přírodě anebo u kontejnerů a obce je pak za nemalé peníze budou muset likvidovat jako černé skládky. My elektro v lese nechceme, my naopak chceme obce, resp. jejich občany motivovat k tomu, aby na tento neoprávněný diktát nepřistupovali a aby dál elektro odevzdávali a shromažďovali tam, kam byli dosud zvyklí. Motivace z naší strany mimo jiné spočívá i v navýšení finančního příspěvku na provoz sběrného místa.

O jaké zvýšení se jedná?

Každý sběrný dvůr a obecní sběrné místo, které je, nebo se nově stane součástí systému REMA, získá od října vyšší finanční příspěvek na zajištění zpětného odběru, který v případě například televizoru či monitoru může znamenat obvykle částku od 2 do 9 Kč za kus podle hmotnosti.

Do jaké míry souvisí rozhodnutí zvýšit finanční příspěvek pro obecní sběrné dvory se situací kolem „stopky“ konkurenčního kolektivního systému na sběr elektra značky Samsung?

Předně musím zdůraznit, že naším prvořadým záměrem je podporovat občany, obce a ostatní subjekty cirkulární ekonomiky našeho státu tak, aby zpětný odběr veškerého elektra i nadále zůstal bez problémů a beze změn. Proto se navýšení netýká pouze obecních sběrných dvorů, ale celé sběrné sítě. Výše zmíněným jednostranným rozhodnutím Asekolu se obce dostaly minimálně do velmi nepříjemné situace. Ze statistiky hovorů uskutečněných na informační zelené lince Chytrá recyklace mimo jiné vyplývá, že zejména samotní občané naši oporu a podporu potřebují. Finanční příspěvek jsme tedy navýšili nejen s ohledem na to, že Asekol přestal ze sběrných dvorů odebírat vybraná elektrozařízení, ale i z pohledu případných negativních ekonomických a zejména ekologických dopadů této situace na jednotlivá města a obce.

Může být vůbec tato částka pro obce či města motivační?

Vzhledem k nastavení a samotné architektuře sběrných sítí jednotlivých kolektivních systémů, kdy REMA v rámci zachování tržního prostředí dlouhodobě podporuje zejména ty menší z obcí, se avizované zvýšení podpory bude nejvíce týkat právě jich. A jsme přesvědčeni, že motivace ke třídění a sběru vysloužilého elektra to pro občany těchto obcí rozhodně je. Často disponují pouze malým sběrným dvorem s omezenými skladovacími prostory, mnohdy ani sběrný dvůr nemají. Vzhledem k jejich velikosti i zejména lokaci jsou pro některé z kolektivních systémů tyto obce prakticky nezajímavé. Proto je pro ně každá podpora v rámci zajištění svozu a následné recyklace vysloužilého elektrozařízení vítaná. Za minulý rok bylo ve všech krajích v rámci sběrné sítě REMA odevzdáno 20 856 tun vysloužilého elektrozařízení. Množství odpovídá hmotnosti 120 staveb legendární pražské Petřínské rozhledny. Ve sběru elektra se Češi od roku 2018 opět zlepšili, vytřídili téměř o čtvrtinu více, a to také právě díky všem obcím zapojeným do naší sběrné sítě.

Souhlasíte s názorem, že v oblasti kolektivních systémů, resp. rozšířené odpovědnosti výrobce se nejedná o standardní tržní prostředí, ve kterém platí, že více konkurentů přináší více lepších a levnějších služeb?

S tímto názorem rozhodně nesouhlasím. V rámci tržního prostředí nelze nařizovat jednotnou podobu sběrné sítě, ale je třeba naopak podpořit různorodost a také to, aby na sebe jednotlivé sítě navazovaly a zejména se neduplikovaly. Klíčové je, aby se vzhledem k možným negativním dopadům na životní prostředí, skutečně využívalo všech možností na trhu, jak sbírat. Obecně jsou odpady vnímané jako něco, o co se lidé nechtějí moc starat, je to pro ně nepříjemné, komplikované, raději o tom ani nechtějí nic vědět. Jsou však rádi, když ví, že se „o to“ někdo postará za ně. Pokud službu ekologického nakládání s vysloužilým elektrem neuchopíme na principech klasického tržního prostředí, zcela logicky dojde k tomu, že vznikne monopol. A ten si najednou může začít v obcích diktovat podmínky. Situace z průběhu srpna je toho zdárným dokladem. Kolektivní systém, se kterým má obec řádně uzavřenou smlouvu, si začne jednostranně určovat, jak a co mají obce a sběrné dvory dělat. Ty byly postavené do role rukojmích, zároveň z toho Asekol udělal obrovskou mediální bublinu a občané začali panikařit. „Je to hrozně drahé, je to hrozně nebezpečné, je to nákladné, musí se do toho nasypat hodně peněz a musí se to dělat tak a tak“. A nikdo není schopen zkontrolovat skutečný stav věci. Jsem přesvědčen, že v netržním prostředí se každá myšlenka dřív nebo později změní v něčí osobní prospěch. Konkurence je tedy nejen potřebná, ale zejména ozdravná.

Stále platí to, že REMA je připravena z každé obce odvážet veškeré elektrozařízení, které jakýkoliv jiný kolektivní systém odmítne převzít?

REMA s dotčenými sběrnými dvory vstoupila do jednání, a problémy, které Asekol obcím způsobil, aktivně řeší. Každá obec může zavolat na bezplatnou linku Chytré recyklace 800 976 679 a náš kolektivní systém zajistí přes regionálního obchodního zástupce odvoz. Provoz sběrných dvorů může tedy v tuto chvíli zůstat beze změny. REMA zajišťuje obcím zpětný odběr tak, aby zařízení byla ze sběrných dvorů kontinuálně svážena a aby byl jejich sběr obvyklým způsobem financován. Komplikací není ani malá hmotnost objednávky. Prostřednictvím online aplikace je možné si objednat svoz, který proběhne podle standardních pravidel.

V půli září se na půdě Parlamentu ČR rozběhne pokračování projednávání odpadové legislativy. Jaký dopad bude mít na fungování kolektivního systému REMA?

Jsem optimista. Věřím, že se ještě podaří vše upravit tak, aby vznikly kvalitně nastavené národní legislativní předpisy v přijatelném a srozumitelném rozsahu, s co nejnižší mírou vnitřní komplikovanosti, které budou následně efektivně vymahatelné. Je mnoho rozjednaných oblastí, které se do legislativy mohou ještě promítnout. Na druhou stranu, i kdyby se ve výsledku nezměnilo na současných návrzích nic podstatného, činnost REMA to neohrozí. Poslední slovo ještě neřekl ani Senát či Evropská unie.

V reakci na prvotní návrh odpadové legislativy přišlo více jak 3000 připomínek. Jak s odstupem času hodnotíte průběh projednávání a jaké největší „bolístky“ v návrhu zůstaly?

Stav setrvalý. Navrhované texty zákonů jdou v některých ustanoveních ve svých důsledcích přímo proti oběhovému hospodářství. Bohužel významně snižují míru recyklace, a bez smysluplného zdůvodnění ve svém důsledku mohou občany zcela demotivovat. Ministerstvo životního prostředí se o koordinovanou regulaci celé oblasti odpadové problematiky jistě snaží, ale podle mého názoru je třeba se vypořádat i s kritickými hlasy a neopomíjet negativní dopady této kritiky. A samozřejmě nepřehlížet lobbistické aktivity některých zájmových skupin, které se snaží prosazovat své individuální ekonomické zájmy směřující k monopolizaci trhu, resp. k osobnímu prospěchu jednotlivců. Samotný průběh připomínkových řízení hodnotím velmi negativně, neboť ministerstvo striktně a bezdůvodně odmítlo naprostou většinu navržených úprav.

Můžete být konkrétní?

Vypíchnu tři věci. Velmi spornou věcí je chystané zavedení tzv. povinné certifikace zpracovatelů elektroodpadu. V oblasti zpracování elektroodpadu může kvůli zákonem povinné (nikoli dobrovolné) certifikaci jeho zpracovatelů dojít k vážnému poškození trhu a jeho monopolizaci, kdy z necelých 200 firem přežije navrhovanou změnu legislativy pouze několik vyvolených. Znamenalo by to i konec většiny dílen zaměstnávajících při zpracování elektroodpadu na chráněných pracovních místech zdravotně handicapované občany ČR. Dokonce samotná Evropská komise nyní disponuje analýzou, která povinnou certifikaci označuje za velmi rizikovou. Obdobně reaguje i Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci, který se zavedením povinných certifikací přímo nesouhlasí.

Další zcela zásadní věcí je to, že v návrhu legislativy zcela chybí nástroje a motivační prvky pro podporu skutečné recyklace a použití recyklátu jako druhotné suroviny. Nově navržené zákony sice nepochybně zajistí odklon odpadů ze skládek, což je jedním z nově definovaných cílů, nicméně je to jen jeden malý krok z celé dlouhé cesty, kterou musíme ujít. V předložených návrzích neexistuje jediný nástroj, který by tyto odpady přiklonil k recyklaci a zajistil jak její faktické provedení, tak následné uplatnění recyklovaného materiálu – druhotné suroviny – na trhu. Již přes rok se v rámci pracovní skupiny RecHelp v reakci na připravovanou novelu aktivně snažíme tuto podporu prosadit. Prozatím bohužel neúspěšně.

V rámci přípravy návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností byla rovněž diskutována potřeba zakotvit zákaz vertikální integrace, resp. omezit napojení zpracovatelů výrobků s ukončenou životností na činnosti kolektivního systému a jeho vlastníky. Tento nástroj původně prosazovalo i Ministerstvo životního prostředí, ale to jej nakonec ze zákona bez uvedení důvodu vypustilo. Pokud se do národní legislativy tento zákaz nedostane, hrozí, že prostředky určené na sběr a recyklaci elektroodpadu budou vyváděny ven ze systému.

Kudy podle Vás vede ta správná cesta?

Právo Evropské unie ponechává na každém ze svých členských států, aby si určil, jak a do jaké míry evropskou směrnici do národního práva transponovat. Není neobvyklé, že při tomto procesu dochází k takzvanému gold-platingu, tedy nežádoucímu rozšiřování obsahu směrnic způsobem, který přináší novou regulatorní zátěž bez odpovídajícího přínosu pro národní legislativu a konkurenceschopnost. Pro dosažení úspěchu je proto podle mého názoru vhodné se zabývat protržním názorem většiny subjektů působících na trhu a nepřipravovat legislativu pod vlivem menšinových zájmových skupin s cílem krátkodobých finančních benefitů vybraných subjektů definovaných pod záštitou domnělých potřeb trhu či evropské legislativy. Držme si palce.

Děkuji za rozhovor.

Pavlína Sporková

 

Rozhovor vyšel v příloze Hospodářských novin Odpad jako surovina dne 17. 9. 2020

Nahoru