Reálné využití druhotných surovin z odpadů a ekonomická poptávka po nich by pro nás měla být jednou z priorit

V posledních letech se stále více klade důraz na podporu recyklace a vyššího využívání druhotných surovin, zejména s ohledem na surovinovou bezpečnost a ochranu životního prostředí, včetně klimatu planety. To je jistě správný směr, nicméně tlak na výrobce jako izolovanou stranu problému nemusí být tou správnou a dostačující strategií, což se začíná v plné nahotě ukazovat. Je třeba se soustředit i na druhou stranu téže mince tak, aby nastavené přístupy mohly být dlouhodobě udržitelné. Potřeba zvýšení využití druhotných surovin z odpadů a ekonomická poptávka po nich by v následujících letech měla tvořit jednu z hlavních priorit, neboť jen tím je možné výrazně snížit mnohé problémy současné doby, jako jsou ekologické dopady těžby, nevyužitelnost recyklované suroviny a její ekonomická nevýhodnost oproti surovině primární.

Prvním kvítkem na poli podpůrných nástrojů recyklace je důležitá změna zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ke které došlo na konci prosince v rámci schvalování tzv. daňového balíčku. Odborné pracovní skupině RecHelp se podařilo přesvědčit poslance a senátory o smysluplnosti novelizačního bodu zákona, který přeřadil z 21% do 15% sazby daně položku „Zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití; druhotné suroviny“. Touto změnou dojde formou snížení DPH k alespoň částečné podpoře zpracovatelského a recyklačního průmyslu, která je v současné době v ČR zatím bohužel zcela nedostatečná. Od 1. 1. 2021 je tak 15% sazba DPH uplatňována nejen na sběr a přepravu, likvidaci či přípravu komunálního odpadu k likvidaci, ale nově také u recyklace komunálního odpadu. Původní návrh na změnu se týkal zpracování jakéhokoliv odpadu, avšak to, že se ve finále podařilo vyjednat sníženou sazbu DPH u zpracování komunálního odpadu, lze vzhledem k nevelkým možnostem podpory recyklace v ČR hodnotit jako významný úspěch.

Pracovní skupina RecHelp, ve které je REMA spolu s dalšími odborníky a zástupci recyklačních firem zakládajícím členem, se v posledních dvou letech aktivně účastnila jednání a prací ve věci definování potřebných nástrojů na podporu recyklace. Snížení sazby DPH je jen jedním z celkem jedenácti nástrojů, které byly skupinou definovány. Řada těchto opatření vychází z doporučení Evropské unie, resp. z tzv. evropského oběhového balíčku, který stanovuje nové recyklační cíle a jehož směrnice o odpadech má naše nově vzniklá národní odpadová legislativa transponovat. Jde například o již zmiňované používání daňových opatření, které podpoří proniknutí recyklovaných výrobků a materiálů na trh a do dennodenního užívání námi všemi, nebo udržitelné postupy zadávání veřejných zakázek, které podpoří lepší nakládání s odpady a používání recyklovaných výrobků a materiálů, podporu recyklace v rámci dotačních programů, nebo například vyhotovení edukačního a osvětového materiálu reflektujícího mimo jiné možnosti uplatnění druhotných surovin.

Ohledně této problematiky byla v poslední době otevřena mnohá diskuse, nicméně aktuálně nově schválená legislativa je v těchto oblastech skutečně velmi skromná. Co se týče přímo odpadních elektrozařízení, jejich potenciál pro cirkulární ekonomiku je opravdu velký, a proto je kriticky důležité naučit se suroviny recyklované z vysloužilého elektra skutečně využívat. To, že u nás sběr elektroodpadu v závislosti na uvádění výrobků na trh rok od roku roste, je skvělé. Je ale potřeba se zaměřit na podporu skutečné recyklace a použití recyklátu jako druhotné suroviny. K tomu je nutné zajistit nejen dostatečnou kvalitu recyklovaných materiálů a vytvořit po nich poptávku, ale především zabezpečit funkční a vysoce výkonný předstupeň stabilního a efektivního třídění komunálních odpadů v podobě podpůrných opatření v národní legislativě.

Je zcela jednoznačné, že proto, aby se poptávka po recyklovaných výrobcích zvýšila, musejí být o samotné smysluplnosti recyklace přesvědčeni samotní občané. Máme novou legislativu, měli bychom ji všichni plně respektovat, proces „nové doby surovinové“ byl odstartován. Jak se ale mají lidé více zajímat o danou problematiku, lépe třídit a posílat to, co již doslouží k recyklaci, když stále nemají jasnou představu, co se s materiálem dále děje? Když neví o možnostech využití různých druhů materiálů vzešlých z procesu recyklace a o jejich kvalitativních parametrech a možných konkrétních aplikacích a využití takto vzniklých druhotných surovin? Oblastí, které se tak dále chtě nechtě musíme věnovat, jsou řízené materiálové toky druhotných surovin a jejich využití v následné výrobě. Tato problematika však není úlohou výrobců, kteří nesou svoji odpovědnost za uvedení výrobku na trh, za jeho životní cyklus či jeho konec, ani ostatních subjektů v odpadového průmyslu, kteří jsou těmi, kdo vytváří druhotné suroviny pro další výrobu. Zde jde jednoznačně o politický úkol a úkol odpovědných ministerstev, které musí (případně i za aktivní spolupráce odpadového sektoru) motivovat jak následující výrobce, tak zejména občany k poptávce po druhotných surovinách. Současně je nutné občanům vysvětlovat smysluplnost takovéhoto konání a objasňovat jim jeho výhody.

Ekologie není zadarmo, přesto v oběhovém hospodářství budoucnosti musejí být ekologické zájmy předřazeny zájmům ekonomickým. Není to žádné raketové inženýrství, stačí používat selský rozum.

David Vandrovec, CEO společností REMA

Zdroj: Článek vyšel v únorovém čísle časopisu Odpadové fórum.

Foto: istockphoto.com