V odpadech musíme vidět souvislosti a hledat cirkulární příležitosti. I v těch nebezpečných.
Na českém trhu se v oblasti odpadové problematiky odehrávají v posledních měsících velké změny, rovněž Evropa pomalu ale jistě opouští starou koncepci odpadového hospodářství.
01. 04. 2021
Na českém trhu se v oblasti odpadové problematiky odehrávají v posledních měsících velké změny, rovněž Evropa pomalu ale jistě opouští starou koncepci odpadového hospodářství. Sběr, skladování, přeprava, zpracování a recyklace odpadního elektrozařízení, stejně tak i jejich příprava k opětovnému použití, jsou prováděny v souladu s přístupem, který dbá na ochranu životního prostředí a lidského zdraví, ale zároveň umožňuje zachování surovin a hodnotných zdrojů v nich obsažených.
Situace v oblasti elektra obsahujícího nebezpečné látky, jako jsou například luminofory a olovo (televize), freonové plyny (ledničky a chladící zařízení) nebo rtuť (úsporné žárovky) byla doposud poněkud nepřehledná, protože některé firmy zodpovědné za zpětný odběr elektrozařízení se určitým skupinám elektrozařízení vyhýbaly a tato zařízení tak mohla bez povšimnutí a bez zájmu na sběrných místech ležet i několik měsíců. Zejména pro obce, na jejichž sběrných dvorech tato odpadní elektrozařízení s negativní ekonomickou hodnotou často končila, to představovalo velkou finanční zátěž, byť recyklační poplatky na tento druh elektrozařízení při jejich uvedení na trh byly a jsou neustále vybírány. Sběr a recyklaci nebezpečných odpadních elektrozařízení proto i z těchto důvodů nově podporuje zákon o výrobcích s ukončenou životností, který nastavuje samostatné cíle sběru pro každou skupinu zvlášť, a to ve výši minimálně 65 % od roku 2021 v návaznosti na množství elektrozařízení uvedených na trh v předchozích třech letech. Tento odpad přitom nepůjde nahrazovat jinými skupinami, například velkými domácími spotřebiči, jako jsou pračky nebo sporáky, jejichž sběr a ekologické zpracování jsou ekonomicky výhodnější. Tím je eliminováno riziko případného nezájmu o sběr podobného ekonomicky nezajímavého druhu odpadních elektrozařízení, jehož recyklace je významně nákladná. Co se však v rámci připomínek k nové odpadové legislativě prosadit bohužel nepodařilo, je zákaz vlastnictví zpracovatelských zařízení odpadních elektrozařízení osobami spojenými s kolektivními systémy, tedy jejich společníky, akcionáři a členy managementu. I tento zákaz by byl dalším důležitým prvkem, který by výrazně pomohl zlepšit fungování celého systému sběru a recyklace odpadních výrobků a který by značným způsobem omezil upřednostňování zpracování odpadních elektrozařízení s pozitivní ekonomickou hodnotou. Podobné omezení by naopak mohlo efektivně stimulovat etickou ochranu životního prostředí a skutečnou ochranu klimatu planety.
Každá mince má samozřejmě dvě strany, proto když se na problematiku nebezpečného odpadu podíváme komplexně, do určité míry ji může řešit požadavek na tzv. výrobkový a materiálový ekodesign. Ten je klíčovou výhodou nejen pro výrobce samotného produktu, ale i jeho uživatele, potažmo životní prostředí v pohledu jeho následné recyklace v druhotnou surovinu. Vzhledem k tomu, že jsou za sběr a ekologické zpracování odpadních výrobků odpovědní primárně výrobci, jsou to právě oni, kteří mohou významnou měrou ovlivnit konstrukci svých výrobků, a tím i pozitivně ovlivnit budoucí náklady na jejich recyklaci, a i díky tomu kompenzovat zvýšené výdaje na nakládání s nebezpečným odpadem.
Systém oběhového hospodářství je současný globální trend a poptávka po výrobcích a službách, které respektují principy cirkulární ekonomiky neustále roste. Vyladit ekologickou a ekonomickou stránku věci tak, aby šly vzájemně ruku v ruce, je proto pro nás do budoucna úkolem číslo jedna. Pokud se nám podaří aktivně předřazovat ekologické parametry před čistě ekonomické, máme šanci zajistit lepší budoucnost pro naše děti a jejich potomky.
David Vandrovec, CEO společností REMA
Zdroj: Článek vyšel v dubnovém čísle časopisu Odpadové fórum.
Foto: istockphoto.com