Rozhovor s generálním ředitelem společností REMA

Do 5. července roku 2020 musí Česká republika dokončit změny ve své odpadové legislativě, které do českého práva zakotví principy nových směrnic Evropské unie o odpadech. Na adresu evropské legislativy se odborníci napříč spektrem odpadového a recyklačního průmyslu shodují, že jde o ambiciózní, ovšem správný počin. Návrhy nových českých odpadových zákonů však bohužel považují za přinejmenším nešťastné, zbytečně komplikované a v některých oblastech dokonce jdoucí proti cílům a myšlenkám EU. Rok 2019 tak byl proto i pro společnosti REMA rokem intenzivní práce v rámci připomínkování navrhované nové české odpadové legislativy.

Naplňuje podle Vás nově navrhovaná legislativa cíle evropského balíčku?

V připravovaném balíčku zákonů bohužel zcela chybí motivační prvky pro podporu recyklace a použití recyklátu jako druhotné suroviny. Nově navržené zákony sice nepochybně zajistí odklon odpadů ze skládek, což je jedním z nově definovaných cílů, nicméně v nich neexistuje jediný nástroj, který by tyto odpady přiklonil k recyklaci. Logicky pak nejlevnější cestou, nejen pro obce, bude jejich energetické využití. Materiálová recyklace v nově navržené legislativě ale s takovýmto nakládáním nepočítá, a to ani formou paliv z odpadů.

Jednou z výtek ze strany recyklačního průmyslu směrem k Ministerstvu životního prostředí ČR je, že přípravu nové legislativy „upeklo“ za zavřenými dveřmi.

Svazy, obce, asociace a firmy působící v recyklačním hospodářství, včetně společností REMA, už v dubnu 2019 nabídly ministerstvu životního prostředí v záležitosti vzniku nové odpadové legislativy aktivní účast na diskusi v rámci její přípravy. Formou otevřeného dopisu jsme zdůraznili, že právě široká odborná shoda je významným předpokladem pro úspěšný přechod k oběhovému hospodářství a k naplnění nových evropských cílů. Popsali jsme vybrané konkrétní sporné klíčové záležitosti v připravované legislativě, nechyběly samozřejmě ani návrhy jejich řešení.

Další z hodně diskutovaných záležitostí kolem návrhu nové odpadové legislativy je právě absence motivačních prvků pro podporu recyklace a použití recyklátu jako druhotné suroviny.

I z tohoto důvodu vznikla expertní pracovní skupina RecHelp zabývající se právě problematikou chybějících recyklačních nástrojů v balíku nové odpadové legislativy. Shodli jsme se na 11 možných nástrojích, které recyklaci mohou pomoci – například používání daňových opatření, které podpoří proniknutí recyklovaných výrobků a materiálů na trh, nebo udržitelné postupy zadávání veřejných zakázek, které podpoří lepší nakládání s odpady a používání recyklovaných výrobků a materiálů, či podpora recyklace v rámci dotačních programů a další. Jedná se o návrhy, které je možné implementovat postupně i jednotlivě, nicméně důležité je konečně začít. Pouhé proklamace potřeby vyšší reálné recyklace neobstojí v konfrontaci s tržními a ekonomickými nástroji primárních výrobců. Smutné ale je, že žádný z nástrojů na podporu recyklace v balíku navrhované nové české odpadové legislativy obsažen stále není.

Podle různých statistik si ale Češi velmi dobře vedou v recyklaci plastů, papíru i skla a Česká republika tak ve statistických porovnáních EU patří mezi premianty.

Ona je to taková „recyklace po Česku“. Tyto statistiky neukazují nic jiného, než že je ČR národem úspěšných třídičů. Rozhodně však nejsme zemí s potřebnou úrovní recyklace. Situace v ČR je taková, že si jako recyklovaný odpad vykazujeme ten, který roztřídíme. Další fáze – dotřídění, úpravy a zpracování již nezahrnujeme. Pozitivní hodnocení třídění je tak v ČR dlouhodobě pěstovaným mýtem, neboť vzniká vykazováním sběru tříděných složek komunálního odpadu v okamžiku vstupu na třídicí linku, kdy vše, co je v kontejnerech, je evidenčně považováno za roztříděné. Z toho je však ještě nutné odečíst takzvané výměty. Na konci je pak ale logicky výsledné suroviny podstatně méně. Podle dat významných vlastníků dotřiďovacích linek to je přibližně 30 % z původního množství. Pokud si dnes říkáme, že v rámci „recyklace po Česku“ recyklujeme cca 72 % z celkového množství odpadů, tak snížením o výmět jsme na přibližně 42 %. Máme před sebou evropský cíl, který v některých případech říká 75 % a v některých dokonce 90 %. Nacházíme se tedy v situaci, kdy před sebou máme cíl, pro jehož dosažení musíme zvýšit úroveň našich systémů zásadním způsobem. Dnes se hovoří o různých způsobech intenzifikace, nicméně z uvedených dat je zřejmé, že to stačit nebude. Je nutné se soustředit na vyhledávání systémových změn v době, kdy je čas se na plnění nově definovaných cílů připravit.

Má vůbec Česká republika, potažmo Evropa dostatečnou recyklační kapacitu?

Nemá. Protože jsme za recyklaci dlouhá léta považovali to, že odpad vezmeme a odvezeme ho do Číny či jiných asijských států. Proto je potřeba v České republice vystavět dostatečné, kvalitní recyklační technologie. Zejména však musíme být schopni zajistit, aby následné využití druhotné suroviny bylo nákladově smysluplnější než prosté energetické využití. Pokud bude ekonomicky výhodnější všechen odpad spálit, plnit cíle Evropské unie do budoucna schopni rozhodně nebudeme.
Kapacita spaloven v České republice není neomezená, nehledě na to, že spalování namísto recyklace určitě v souladu s odpadovou směrnicí EU také není… Téměř ve všech krajích jsou v tuto chvíli naplánovány stavby zařízení pro energetické využití odpadů, spalovny. V naprosté většině krajů jsou tato zařízení dimenzována na kapacitu výrazně převyšující povolených 25 % energetického využití. Což v praxi znamená, že pokud by měla mít tato zařízení efektivní provoz, měla by mít kapacitu naplněnou. Už předem se tak počítá s pálením významného množství odpadu. A to již vůbec nehovoříme o faktu, že se ve směsném komunálním odpadu nachází významné množství vybraných výrobků, zejména přenosných baterií a akumulátorů a malých elektrozařízení… Máte pravdu, v souladu s cíli EU to rozhodně není.

Jaké další problémy v legislativě vnímáte směrem k recyklaci a následnému zpracování materiálů z ní?

Další z bolístek nově vznikající odpadové legislativy, kterou je třeba zmínit, je chybějící tzv. „čínská zeď“, která má bránit nedovolenému ovlivňování zpracovatelského trhu v oblasti elektroodpadu a vyvádění finančních prostředků z kolektivních systémů, které se sběrem vysloužilých elektrozařízení zabývají. Tato zeď by měla oddělovat horizontální vlastnictví kolektivního systému případně vlastníků kolektivního systému od vlastnictví zpracovatelského zařízení. Původně toto důležité pravidlo, které je již dlouhá léta implementováno v zákoně o obalech, v návrhu nově připravované legislativy bylo. Pod tlakem lobbistických skupin však tato úprava zmizela. REMA žádné zpracovatelské zařízení nevlastní, považujeme to za nesprávné a neetické, protože v konečném důsledku to poškozuje tržní prostředí a zdravou hospodářskou soutěž. A to nejen směrem k ostatním zpracovatelským zařízením, ale v důsledku i ke koncovému spotřebiteli, který ve výsledku recyklační poplatky hradí.

Připomínek k legislativě se sešlo více než 3000. V případě, že bude odpadová legislativa schválena a vstoupí v platnost bez jejich zohlednění, co bude tato situace znamenat pro klienty REMA?

I když je ve věci odpadové legislativy výsledek stále nejasný, společnosti REMA jsou na navrhované změny připraveny. REMA vždy byla, a i nadále je a bude, agilní společností, která je schopna v každé situaci najít potřebná a dlouhodobě udržitelná řešení. Závěrem je však důležité zdůraznit, že je předčasné dělat závěry o podobě legislativy před koncem jejího legislativního procesu. Je mnoho rozjednaných oblastí, které se do legislativy mohou promítnout a poslední slovo neřekla ani Evropská unie. Čeká nás ještě hodně práce, ale jako vždy věříme, že se odpracovaný výsledek dostaví.

Děkujeme za rozhovor.