David Vandrovec: Cestu ekonomického fungování bez důrazu na ekologii nám planeta brzy zatrhne, nelze jen brát

„Je to jednoduché, možná až překvapivě. Musí přijít změna a tou zásadní je změna myšlení nás všech. Příroda není součástí ekonomiky, je to přesně naopak – ekonomika je závislá na ekosystému Země,“ říká v rozhovoru generální ředitel společností REMA David Vandrovec.

Kde vidíte přínos Green Deal pro byznys v rámci kolektivního systému zajišťujícího zpětný odběr, stejně tak jaký je Váš pohled na připravovaný plán obnovy, kam by měla ČR směřovat?

Předně, pokud bychom k otázkám ochrany životního prostředí dlouhodobě přistupovali pouze jako k byznysu, celá myšlenka cirkulární ekonomiky a požadavek na to, jak zajistit, aby materiály kolovaly v oběhu co nejdéle, s cílem co nejvíce šetřit přírodní zdroje, suroviny a planetu, by vzala za své. Pokud chceme dosáhnout hlavního cíle tzv. Zelené dohody, kterým je nulové množství emisí skleníkových plynů v Evropě do roku 2050, musíme skutečně začít předřazovat ekologické zájmy před ty ekonomické, což pro mnohé odpůrce této myšlenky skutečně neznamená, že ekologie musí zdecimovat ekonomiku, ale právě naopak. Nástroj pro oživení a odolnost z dílny EU má pomoci zemím členských států zotavit se z následků pandemie a podpořit investice do ekologické a digitální transformace evropské ekonomiky. Národní plán obnovy, který by měl myšlenky tohoto nástroje transponovat a rozvinout, je v současné době v procesu připomínek a diskuse. Již nyní je však zřejmé, že v záplavě honosných myšlenek a oblastí, na které se uvedený plán obnovy soustředí, tak trochu původní cíl celé myšlenky zapadá. Musíme si uvědomit, že jako v každém vztahu i zde je třeba něco nejprve investovat, abychom si pak mohli něco vzít. Je to jako s účtem v bance, na který si nejprve musíte finanční zdroje vložit, abyste si jich pak mohli část vyzvednout. Na dluh se žít dlouhodobě nedá, a to ani ekologický.

S pojmem oběhové hospodářství se setkáváme doslova na každém kroku. Co jako ČR musíme udělat pro to, abychom k ochraně klimatu přistupovali odpovědně a v modelu, ve kterém budou spotřebitelé preferovat ekologický přístup před spotřebním stylem života?

Je to jednoduché, možná až překvapivě. Musí přijít změna a tou zásadní je změna myšlení nás všech. Příroda není součástí ekonomiky, je to přesně naopak – ekonomika je závislá na ekosystému Země. Cestou ekonomického fungování bez důrazu na ekologii proto donekonečna jít nemůžeme. Stále více se ukazuje, že k tomu, abyste zůstali konkurenceschopní na globálním trhu a mohli do budoucna udržet a rozvíjet svůj byznys, musíte začít přijímat obchodní strategie, které jsou v souladu s principy ochrany přírody a klimatu, dnes např. s aktuálně hojně diskutovaným oběhovým hospodářstvím. Evropa tento směr jednoznačně podporuje, komise EU vydává směrnice, které členské státy mají za úkol převádět do svých národních legislativních rámců. Je zřejmé, že každý ze států potřebuje či považuje za důležité trochu něco jiného, bohužel národní parlamenty a vlády si legislativu různě ohýbají, a ač byla myšlenka na počátku třeba dobrá, ve výsledku příliš nefunguje a výsledek je spíše kontraproduktivní.

Nová česká odpadová legislativa stanovuje cestu pro změnu odpadového hospodářství České republiky, jak ji vnímáte?

Oblast nakládání s odpadem a samotné recyklace ve smyslu ochrany životního prostředí a klimatu planety je velice široká. Evropská unie klade na naši republiku v tomto směru nemalé požadavky. Musíme snížit množství jednorázových plastů, do roku 2030 mají být veškeré platové obaly plně recyklovatelné. Zákaz, resp. omezení skládkování je nastaveno ke stejnému roku. Navíc Evropa již nebude dále podporovat spalovny na neupravený směsný komunální odpad. I proto je třeba se zasadit, aby se odpady odkloněné ze skládek dařilo v dlouhodobém horizontu systémově přiklánět do recyklace a v jejích procesech je efektivně materiálově využít. Některé věci lze úspěšně ignorovat, ale tvrdit, že současný stav kapacit pro finální recyklaci je uspokojivý, by bylo jenom strkáním hlavy do písku. Přesto, jak obvykle říkám, nová „doba surovinová“ byla odstartována, máme novou legislativu, tak ji pojďme všichni plně respektovat. Je to pro nás pro všechny i naši republiku velká výzva. Velká výzva je to viditelně i pro ministerstvo, které alespoň prozatím je spíše ve vleku událostí místo toho, aby neslo prapor.

O co jde na cestě k efektivnímu oběhovému hospodářství především?

V rámci tržního prostředí jsou inovace důležité, de facto i nutné. Přesto ve výsledku jsou to stejně jednoduché počty. Pokud bude primární surovina levnější než ta sekundární, druhotná, tak se kola oběhového hospodářství roztočit nepodaří. Druhotná surovina se od té primární liší zásadně v tom, že vznikla na základě lidské činnosti, z odpadu. Nákladovost recyklace pro přípravu druhotné suroviny stojí nemalé peníze a úsilí, ale ve výsledné ceně je zohledněna pouze ekonomická část procesu. Dopady na životní prostředí nejsou vůbec brány na zřetel. Primární surovina se vytěží relativně levně, ale současně to s sebou nese obrovské negativní dopady na životní prostředí a planetu. Proto musíme opustit model, na základě kterého jsme se už od dob průmyslové revoluce více než o zdroje zajímali o produktivitu a výrobu, kdy spotřebitelé doslova diktovali podobu ekonomiky společnosti. Přírodní zdroje byly hojné a relativně levné. To už ale neplatí, teď jsme v jiné situaci. Je třeba začít splácet ekologický dluh a ideálně si u planety „něco naspořit“.

Na jaké úrovni jsou zpracovatelské kapacity odpadního elektrozařízení v ČR a kde se český elektroodpad převážně zpracovává na druhotnou surovinu?

Zpracovatelské kapacity a podpora vstupu druhotných surovin na český trh jsou spojené nádoby. Čím větší bude na českém trhu podpora vstupu a odbytu druhotné suroviny, tím lépe pro ochranu neobnovitelných zdrojů a ochranu planety vůbec. Tím že u nás poptávka po druhotné surovině podpořena není, a navíc má ČR pouze omezené kapacity finální zpracování a recyklace, elektroodpad z většiny končí v zahraničních recyklacích. Sice se i v této oblasti rozvíjíme, ale aby byla Česká republika soběstačná, musíme začít podporovat a usnadňovat především vstup druhotné suroviny na český trh. Výrobci nesou svoji odpovědnost za uvedení výrobku na trh, za jeho životní cyklus a jeho konec. Zpracovatelé a ostatní subjekty v odpadovém průmyslu zase mají zodpovědnost za výrobu kvalitní druhotné suroviny pro její další využití. A na odpovědných ministerstvech je, aby všechny zúčastněné subjekty k poptávce po druhotných surovinách motivovala. A to včetně konečných spotřebitelů, protože jejich úloha v celém procesu je nezastupitelná. Pro ministerstva jde jednoznačně o politický úkol, který je však třeba dělat zodpovědně, a hlavně ho dotáhnout do smysluplného a efektivního konce. Není třeba čekat na vymyšlení něčeho světoborného, pro začátek se stačí inspirovat opatřeními vycházejícími z doporučení Evropské unie, resp. z tzv. evropského oběhového balíčku, který stanovuje nové recyklační cíle a jehož směrnice o odpadech by měla naše nově vzniklá národní odpadová legislativa transponovat. Důležité je však začít.

Zmínil jste konečné spotřebitele. Jsou podle Vašeho názoru klíčem k možnému posunu?

Proto, abychom dokázali nastoupit do efektivní smyčky oběhového hospodářství, je třeba se zaměřit na výchovu a změnu myšlení. Začít musíme od prvního stupně pyramidy hierarchie nakládání s odpadem, a tím je konečný spotřebitel a jeho chování, tedy předcházení vzniku odpadům. Proto jedním z trendů, na který je třeba se zaměřit, jsou spotřebitelské preference vlastnictví před jejich zodpovědným postojem. Začít je třeba u nejmladších generací, kdy jejich myšlenková transformace může přinést největší změny. Současně z nich můžeme vychovat i tzv. ambasadory nového přístupu, kdy mohou účelně působit na své rodiče a okolí a tím je přimět změnit jejich zažité chování. Opět se tak jedná o aktivitu, se kterou je třeba začít, a to zejména na koordinované centrální úrovni a za využití správných příkladů. Jen tak můžeme dosáhnout potřebných výsledků rychleji a efektivněji.

A nyní trochu konkrétněji. Jaký byl rok 2020 pro kolektivní systémy REMA z pohledu oběhového hospodářství?

Popravdě to byl rok plný zejména inovací. Např. na konci července jsme ve spolupráci s Asociací Informačních Technologií a Telekomunikací zprovoznili bezplatnou telefonní linku Chytrá Recyklace, kterou jsme následně doplnili vzdělávacím webovým portálem. Potvrzuje se, že chytrá řešení a inovace jsou v odpadovém hospodářství nezbytná, a to nejen se zřetelem na ochranu životního prostředí, ale i s ohledem na podporu spotřebitelského chování, resp. jeho zvyklostí a zákonitostí. Dospělou populaci již budeme ovlivňovat relativně těžko, zcela jiné je to u dětí a mládeže. Položíme-li si otázku, jak se mají lidé více zajímat o tuto problematiku, lépe třídit a posílat to, co již doslouží, k recyklaci, když stále nemají jasnou představu, co se s materiálem dále děje a k čemu se recykláty vlastně využívají, zjistíme, že schází základní odpovědi. Chybí tak představa o tom, co se získaných recyklátů vyrábí a kde. Bez podpory recyklace to, jak se zdá, skutečně nepůjde.

Hledáte sami příležitosti, jak snížit dopady Vašich činností na životní prostředí?

Dlouhodobě vyhledáme smysluplné nástroje pro ochranu životního prostředí i sami u sebe. Ať už jde o již zcela samozřejmé třídění odpadu v našich provozech a kancelářích nebo podporu přenosu informací do digitální podoby, anebo přechod na bezpapírová smluvní ujednání. Součástí naší strategie je šetrný přístup k životnímu prostředí, záleží nám na jeho ochraně, ale protože je náš kolektivní systém financován z recyklačních příspěvků, v rámci našich činností vždy vážíme minimalizaci dopadů na životní prostředí a zároveň maximalizaci podpory pro vstup druhotné suroviny na český trh. Vždy se snažíme najít optimální řešení výhodné pro všechny strany, primárně s ohledem na etickou ochranu životního prostředí.

Zdroj: Rozhovor vyšel v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum.

Foto: istockphoto.com